Řemesla ve středověku

Řemesla vznikla souběžně s postupující specializací lidských činností - některé práce, vyžadující vysokou odbornost a/nebo zručnost postupně začali vykonávat jedinci, touto odborností či zručností vynikající. Rozvoj (daného) řemesla byl nejprve zajišťován po dědické linii – předáváním zkušeností potomkům. Od raného středověku se v Evropě ustálil proces řemeslnické kvalifikace, v němž si mistři řemeslníci kromě členů svých rodin vybírali cizí učedníky, které za finanční odměnu vyškolili, a dále absolventy bez praxe, tzv. tovaryše, kteří zvyšovali produktivitu jejich práce. Zkušený mistr se věnoval činnostem, vyžadujícím nejvyšší kvalifikaci, zatímco učňové připravovali materiály a základní výrobní technologie. Tovaryši vykonávali rutinní a snazší práce, a tak získávali potřebné znalosti, zpravidla 3-4 roky praxe mimo místo, v němž se vyučili. S rozvojem měst začaly ve 12.-13. století vznikat první profesní organizace řemeslníků, sdružující představitele daného řemesla ve městě či regionu – řemeslné cechy. Ty na sebe převzaly část úřední agendy, dosud zatěžující členy svých sdružení – cenovou politiku, kontrolní funkci, organizačně technické a sociální zabezpečení. Cechy zavedly jednotné pracovní normy - cechovní pravidla (pořádky), závazné pro výkon práce (například mistrovské kusy, tovaryšské zkoušky) a do značné míry i garantovaly minimální kvalitativní úroveň výkonu řemesla v daném místě. nejstarší cechovní sdružení jsou známa ze severní Itálie (Florencie, Milano, Pisa) a z Francie (Paříž). V zemích české koruny cechy vznikaly od 1.poloviny 14. století, například v Praze (1319 řezníci, 1324 zlatníci, následovali nožíři, kováři, zbrojíři, krejčí, tkalci a soukeníci, ševci, vyšívači, malíři a štítaři, hrnčíři, pasíři a další).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Řemeslo

Zde se můžete seznámit s některými řemesly

Apatykář/kořenářka

Apatykář byl člověk, který se vyznal v přírodních látkách a dokázal z nich vyrábět různé léčivé masti, odvary a pochoutky. Dnes bychom ho nazvali lékárníkem, ačkoliv v minulosti mohl zastávat i roli lékaře.
Náplní tohoto řemesla bylo obstarávat bylinky a jiné přírodní zdroje, z nich extrahovat látky, o kterých se buď věřilo nebo vědělo, že mají léčivé účinky a z nich připravovat léčivé prostředky.
Například k výrobě léčivého čaje musel Apatykář najít správné rostlinky. Z nich musel vzít tu část, kterou hodlal použít do léčivého čaje, upravit ji buď prostým sušením nebo složitějším procesem a uchovat ji nebo připravit k dalšímu použití.
Takový čaj si u něho potom nemocný mohl vyžádat a jeho pomocí si léčit třeba nachlazení.

Brníř

Brníř byl člověk, který vyráběl takzvanou brň, tedy zbroj, vyrobenou z kovových kroužků. K výrobě takových kroužků potřeboval nejdříve kov. Horníci vykopali rudu, hutníci z ní vytavili kov, ten dráteník přeměnil na dlouhý kovový drát a z něho pak brníř vyrobil kroužky. Takový kroužek byl rozseknutý a na koncích ho brníř zploštil, vysekl do něho dírku a rozevřel. Z těchto kroužků pak splétal kroužkové brnění a aby bylo dostatečně odolné, každý kroužek zase zavřel a malým nýtkem snýtoval.
Připravil si tímto způsobem veliké pásy brnění a když potom rytíř potřeboval odít do brně, vytvořil mu z nich brnění přímo na tělo.

Koželuh

Koželuh byl člověk, který vydělával kůže. Tedy vzal kůži staženou ze zabitého zvířete a tu opracoval, aby na ní nezůstali žádné kusy tkáně, která by se zkazila a aby ji připravil k používání. Pokud na ní nechal chlupy, vznikla kožešina. Pokud ji chlupů zbavil, vznikla useň. 
Z usně, (zpracované kůže) se potom vyráběly třeba boty, taštice, sedla a části oděvů a zbrojí. Z kůže se dokonce vyráběl pergamen, který se používal na psaní a který později nahradil papír.

Písař

Písař byl člověk znalý písma. Ve středověku bylo běžné, že lidé neuměli číst a psát. A to ani panovníci. Pouze učenci a mniši se tomuto umění učili. Když tedy bylo potřeba napsat dopis nebo třeba udělat kopii knihy, přišel na řadu písař, který vše musel ručně přepsat.
Rovněž osobní korespondence se vedla s pomocí písaře, tudíž udržet tajemství nemuselo být tak lehké. Jako podpisu se dříve užívalo osobních pečetí. To byli znaky, vyryté do kovového pečetidla a ty se vtiskly do roztaveného pečetního vosku. Tímto způsobem se listiny jednak uzavíraly před nevítanými pohledy a jednak podepisovali.

Sýrník

Sýrník byl člověk, který vyráběl sýry. Mléko bylo od pradávna součástí našeho jídelníčku, vždyť už praotec Cech prohlásil naši zem za ,,mlékem a strdím oplývající." Velmi brzo se naši předci naučili zpracovávat mléko do různých sýrů, másla, tvarohů a podobně. Sýry se dobře uchovávají a při troše koření výborně chutnají. Postupně v různých zemích došlo k rozvoji speciálního sýra, který dnes považujeme za místní specialitu. Například sýr eidam pochází z Holandska, sýr Brie z Francie a sýr parmazán z Itálie.